• Titulní strana
• Dostupnost právní pomoci
• Zpráva z práva
• Nelidské/ponižující zacházení
• Spravedlivý proces
• Politická práva
• Ochrana životního prostředí
• Soukromý/rodinný život
• Diskriminace
• Vzdělávání
• Práva spotřebitelů/pacientů
• Odpovědnost nadnárodních korporací

Via Iuris vydává:

Uplatňování nároků z vad zboží spotřebitelem vůči subjektu v úpadku

Tento článek se věnuje některým úskalím, která musí překonat spotřebitel, pokud zjistí, že dodavatel, od kterého zakoupil vadný výrobek, se nachází v úpadku, respektive byl na něj prohlášen konkurz.

Představme si jednoduchou situaci – existuje kupní smlouva mezi spotřebitelem a dodavatelem, jejímž předmětem je např. elektronika, uzavřená v režimu zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ). V souladu s ním je na zboží poskytnuta dvouletá záruční doba (§ 620 OZ), a během této doby nastanou dvě skutečnosti. U zboží se objeví vada a na dodavatele je prohlášen konkurz podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání (dále jen konkurzní zákon). Spotřebiteli z prvně uvedené skutečnosti vznikají ze zákona určité nároky, mj. jde-li o vadu, kterou lze odstranit, má z pozice kupujícího právo, aby byla bezplatně, včas a řádně odstraněna, a prodávající má povinnost bez zbytečného odkladu vadu odstranit (§ 622 OZ).

Právní úprava podle zákona o ochraně spotřebitele

První problém, vyplývající z výše popsané situace, se objeví v okamžiku, kdy se spotřebitel s vadným výrobkem dostaví do provozovny, kde ho zakoupil, ta je však uzavřena a není zde nikdo, kdo by mu dokázal poradit, kde a na koho se má se svými nároky obrátit. Tuto situaci, a podotýkám opravdu velmi stručně, upravuje zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele ( dále jen ZOchSp), a to v § 14 odst. 2, jehož dikce je následující: „Prodávající je povinen při ukončení činnosti v provozovně informovat živnostenský úřad o tom, kde lze vypořádat případné závazky.“ Zákon se sice nazývá „o ochraně spotřebitele“, nicméně pokud aplikujeme toto ustanovení na řešenou věc, pak ochrana, která je podle něj poskytována, spočívá v daný moment v iniciativě samotného spotřebitele, aby si v souladu se zásadou „ignorantia iuris non praesumitur“ toto ustanovení našel a dovodil z něj, že mu živnostenský úřad poskytne informaci, 1) zda a kdo se bude jeho reklamací zabývat.

Dejme tomu, že se spotřebitel inkriminovaného ustanovení dopátral. Protože v něm není výslovně řečeno, že živnostenský úřad, který disponuje informací, kde lze vypořádat případné závazky, tuto informaci na vyžádání poskytne, předpokládá zákonodárce schopnost spotřebitele používat tzv. teleologický výklad právního textu, tedy asi následující myšlenkový pochod: 1. jsem spotřebitel, 2. zákon již v samotném názvu proklamuje, že je určen na mou ochranu, proto 3. živnostenský úřad má povinnost mě informovat, vůči komu mohu uplatnit svůj nárok.

Pomíjím zde asi málo pravděpodobnou možnost, že by se živnostenský úřad striktně řídil maximou vyjádřenou v Ústavě, totiž že státní moc činí jen to, co jí zákon ukládá (čl. 2 odst. 3), a jestliže tedy není uloženo podle ZOchSp diskutovanou informaci poskytovat, tak ji úřad neposkytne. Zde by přicházelo do úvahy vyvození odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Tato škoda by mohla mít například podobu zmeškání lhůty pro přihlášku pohledávky stanovené v usnesení o prohlášení konkurzu, kdy zmeškání bylo způsobeno výše popsanou chybnou aplikací zákona (nebo i jen pouhou neochotou či arogancí státního orgánu, respektive úředníka), a v příčinné souvislosti s tím pak spotřebitel ztratil jakoukoliv možnost získat byť i jen část prostředků na uhrazení opravy. Jen pro úplnost uvádím, že výše uvedený zákon umožňuje odškodnit i nemajetkovou újmu (bez ohledu na to, zda byla způsobena i škoda skutečná).

Uplatnění nároků v konkurzním řízení

Pokračujme ale dále. Živnostenský úřad naplní literu zákona, poskytne spotřebiteli součinnost a sdělí mu, že odpovědným subjektem k vypořádání nároků vzniklých z vad zboží je – konkurzní správce a pohledávku (tj. z vady vyplývající nárok) je nutno uplatnit v konkurzním řízení. 2)

Od tohoto momentu se odvíjí zásadní problémy úspěšného vyřízení reklamace. Za prvé, zákon o konkurzu a vyrovnání počítá pouze s pekuniárními, tzn. v penězích vyjádřenými pohledávkami, to výslovně vyjadřuje i ve svém § 20/2 obdobně i nový insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. Spotřebitel ale požaduje bezplatné provedení opravy vadného výrobku. Takto koncipovanou přihlášku pohledávky by však konkurzní správce nemohl přijmout. Pro spotřebitele to znamená nutnost určit peněžitý ekvivalent požadované opravy.

Za dané situace má zejména tyto možnosti. U autorizovaného servisu si nechá věc opravit na své náklady, tedy zaplatí provedení opravy v hotovosti na místě, a vynaloženou částku uplatní jako přihlášku pohledávky. Skutečně lákavá možnost, vezmeme-li do úvahy to, že daná pohledávka není tzv. pohledávkou přednostní, tedy nebude uhrazována před jinými pohledávkami (srov. ustanovení § 54 konkurzního zák.), v kombinaci s celkovou výtěžností (úspěšností co do uspokojení věřitelů) konkurzů v ČR, která činí okolo 7% z celkové výše uplatněných pohledávek. 3)

Nebo v případě, kdy nemá dostatek finanční hotovosti, může spotřebitel provést odhad výše nákladů na opravu sám či s pomocí osoby provádějící tyto opravy a předpokládané náklady v přihlášce pohledávky uplatnit. Konkurzní zákon ani prováděcí předpisy k němu nestanoví podmínky, jakým způsobem, metodou apod. ke konečné výši nároku dospět. Určitou věrohodnost by však odhad mít měl, jinak se spotřebitel vystavuje riziku popření výše uplatněné pohledávky, ať už ze strany úpadce nebo ostatních věřitelů. Riziko pro spotřebitele ale může také spočívat v tom, že špatně provede odhad ve svůj neprospěch a získaná částka nebude odpovídat skutečným nákladům opravy.

Na závěr pro úplnost podotýkám, že stejný režim, tedy uplatnění nároku z vady zboží formou přihlášky pohledávky v konkurzním řízení, by platil například i pro ostatní možné nároky, například slevu z kupní ceny apod. K žádné zásadní změně nedojde ani s účinností nového insolvenčního zákona. Jsem toho názoru, že výše naznačená cesta, jak se dobrat svých práv, svojí složitostí a efektivitou spolehlivě odradí každého spotřebitele, který se v popsané situaci ocitne.

Autor spolupracuje se sdružením právníků EPS.

Poznámky:

1) Zákon č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech.

2) Zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání.

3) Údaj zazněl na přednášce na PrF MU, 2004/2005.