Proč neposkytnout informace – část 2.Mgr. Sandra Podskalská
V prvním díle článku jsem se zabývala způsoby a rozsahem, v jakém jsou povinné subjekty informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, (dále jen InfZ) povinny poskytnout. V druhém díle článku, který máte před sebou, se budu zabývat některými důvody odepření poskytnutí informací a návodem jak postupovat v případě, kdy je povinný subjekt nečinný.
Chvála ochraně osobních údajů a neveřejnosti správního řízení
Oblíbenou výmluvou povinných subjektů bývá nemožnost poskytnutí požadovaných informací, neboť by tím došlo k zásahu do osobních údajů. V jednom případě žadatel požadoval po stavebním úřadě informace týkající se ukončeného přestupkového řízení ohledně uložení sankce za provádění sousední stavby bez jakéhokoliv povolení stavebního úřadu. Důvod pro odepření poskytnutí informace spatřoval stavební úřad v tom, že poskytnutím požadovaných údajů „může dojít k poškození jména dotčené osoby v soukromoprávních a veřejnoprávních vztazích a takový postup je možné považovat za opakovaný postih v téže věci“.
Osobním údajem je dle ustanovení § 4 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů „jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu.“ Osobním údajem však není informace o výši pokuty, datu kdy byla pokuta uložena a uhrazena, jakož i informace o dalších přijatých nápravných opatřeních. Povinností povinného subjektu bylo požadované informace poskytnout takovým způsobem, aby sdělená informace osobní údaje neobsahovala v souladu s ustanovením § 12 InfZ.
Odkazuji zde též na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31.8.2006, č.j. 15 Ca 189/2005-28, který se týkal poskytování informací dle InfZ ohledně ukončeného trestního řízení: „Rovněž tak ochrana osobních údajů (...) není absolutním důvodem pro vyloučení aplikace celého zákona o přístupu k informacím při vyřizování žádosti o informace, nýbrž může být toliko důvodem pro odepření konkrétních informací, které jsou osobními údaji, jejichž zpracování tento zvláštní zákon nedovoluje. Soud proto uzavírá, že správní orgány měly postupovat v souladu se zákonem o přístupu k informacím a poskytnout všechny informace s vyloučením těch, které podle uvedeného zákona poskytovat nelze, popřípadě ty dokumenty, které obsahují osobní údaje, v patřičných pasážích znečitelnit či je jinak pro žadatele učinit nepřístupnými.“
Dalším výkřikem úředníků v boji s transparentností výkonu státní správy je zásada neveřejnosti správních řízení. „Zásada ochrany osobních údajů vycházející ze zásady neveřejnosti správních řízení a z ní vyplývající zákonem stanovené povinnosti mlčenlivosti správních orgánů“ je tak dle některých povinných subjektů překážkou svobodného přístupu k informacím. Zde je třeba poznamenat, že ode dne 1.1.2007 došlo k prolomení absolutní zásady neveřejnosti správního řízení v územních řízeních vedených dle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Po náležité aplikaci ustanovení § 7 - § 12 InfZ není důvod proč by takto upravená informace měla zůstat nadále neveřejnou. Právě takto upravená poskytnutá informace slouží k naplnění čl.17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, aniž by byla potlačena zásada neveřejnosti správního řízení.
Souhlas třetí osoby s poskytnutím informace
Od ochrany osobních údajů je jen krůček v argumentaci k nutnosti získat souhlas třetí osoby, jíž se požadovaná informace týká s jejím poskytnutím žadateli. Povinné subjekty žadatele straší tím, že subjekt, „o němž mají být poskytnuty informace a má být umožněno nahlédnutí do spisu správního řízení jeho se týkajícího, který svým písemným projevem, správnímu orgánu pohrozil i tím, že budou-li tyto informace žadateli o informace poskytnuty anebo nahlédnutí do spisu umožněno, bude se domáhat nápravy cestou soudní a bude-li v této souvislosti vyvolán i zásah do jeho soukromí, bude věc řešit i cestou trestně-právní.“
V předchozím oddíle jsme se věnovali tomu, jak by měl povinný subjekt správně postupovat, aby citované výhružky byly pouze plané. Nyní se podívejme, jak je to s okolnostmi souhlasu třetí osoby s poskytnutím informace. Ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) InfZ říká, že „Povinný subjekt informaci neposkytne, pokud jde o informaci vzniklou bez použití veřejných prostředků, která byla předána osobou, jíž takovouto povinnost zákon neukládá, pokud nesdělila, že s poskytnutím informace souhlasí.“
Podmínka pro neposkytnutí informace, že informace byla úřadu předána třetí osobou dobrovolně, je klíčová. Zajisté nelze za takovou informaci považovat např. dokumentaci stavby, kterou má žadatel o stavební povolení povinnost předat stavebnímu úřadu, pokud chce získat stavební povolení. Nejde tedy v tomto případě o propojení s ustanovením § 168 odst. 2 věta druhá zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), které se navíc týká pouze uzavřených spisů. Nesprávný je tak závěr Krajského soudu v Brně v rozsudku ze dne 7.1.2008, č.j. 29 Ca 269/2005-22, který se toto propojení snaží marně v InfZ a novém stavebním zákoně nalézt.
Hra na mrtvého brouka
Dále bych se ráda podívala na praxi povinných subjektů a úřadů v případě neméně oblíbené hry úředníků na mrtvého brouka, tj. když po uplynutí zákonné lhůty povinný subjekt žádné požadované informace neposílá ani nevydává rozhodnutí o odepření poskytnutí informace. Podle staré právní úpravy v InfZ (do 22.3.2006) nastupovala fikce vydání zamítavého rozhodnutí, proti kterému bylo možno podat odvolání.
Dle současného znění InfZ je v případě nečinnosti povinného subjektu nutno podat stížnost k nadřízenému orgánu a v případě nečinnosti i tohoto nadřízeného subjektu je nutno podat ještě žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti dle ustanovení § 80 správního řádu (ve spojení s § 20 odst. 4 v závěru InfZ) v hierarchii k dalšímu nadřízenému subjektu (pokud takový ovšem existuje). Tedy např. žádost o informace je podávána k stavebnímu úřadu, stížnost by měla být postoupena krajskému úřadu a nakonec žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti by měla skončit na stole příslušného ministerstva.
Nutnost vyčerpání všech prostředků, které procesní předpis (InfZ a správní řád) platný pro řízení u správního orgánu stanoví k ochraně před nečinností správního orgánu, je předpokladem pro podání žaloby na nečinnost dle ustanovení § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Žalobou na nečinnost se však lze „domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení“. Žadatel však ve věci samé chtěl poskytnout informace (které se poskytují neformálně, nikoliv vydáním rozhodnutí). Rozhodnutí orgán vydává pouze, pokud žádost o informace odmítá. Vzniká tedy problém, jak formulovat návrh výroku rozhodnutí.
Jednou teoreticky možnou variantou je formulování výroku analogicky k ustanovení § 16 odst. 4 InfZ a to tak, že „Soud nařizuje žalovanému požadované informace poskytnout žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku.“ V dané problematice mám však k dispozici pouze dosti nedokonalé rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 12.10.2007, č.j. 31 Ca 2/2007-103, který uložil žalovanému povinnost rozhodnout o žádosti žalobce o poskytnutí informací do 15 dnů od právní moci rozsudku. Soud se však v rozsudku nijak nezabývá zdůvodněním, zda ve výroku myslel rozhodnout o žádosti žalobce v úzkém slova smyslu, tedy rozhodnout o odepření poskytnutí informace, a nebo rozhodnout v širším slova smyslu, tedy žádost o informaci vyřídit.
Trhlinu ve výše nastíněném trojinstančním valčíku spatřuji v tom, že i když je nutné projít všemi třemi instancemi, žalovaným je pak stejně prvostupňový povinný subjekt. To jistě nijak nemotivuje žádný z nadřízených subjektů k napravení nečinnosti. Snad další judikatura v obdobných případech rozšíří zatím mlhavé obzory.
Autorka působí ve sdružení právníků EPS.
Autor/zdroj:Mgr. Sandra Podskalská
Poslední aktualizace: 4. 3. 2008
|
