• Titulní strana
• Dostupnost právní pomoci
• Zpráva z práva
• Nelidské/ponižující zacházení
• Spravedlivý proces
• Politická práva
• Ochrana životního prostředí
• Soukromý/rodinný život
• Diskriminace
• Vzdělávání
• Práva spotřebitelů/pacientů
• Odpovědnost nadnárodních korporací

Via Iuris vydává:

Přístup kontrolních orgánů ke zdravotnické dokumentaci osob omezených na svobodě

Zdá se, že Ministerstvo zdravotnictví trpí amnézií. Chybí mu totiž vzpomínka na to, že Česká republika ratifikovala Evropskou úmluvu o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a Opční protokol k Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. 1) Z obou těchto mezinárodních úmluv vyplývá pro Českou republiku povinnost umožnit na svém území bezproblémový výkon mandátu orgánů těmito úmluvami zřízených – Evropského výboru pro zabránění mučení a jinému nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT) a Podvýboru proti mučení (SPT). 2)

Jak Česká republika spolupracuje

Jak CPT tak SPT provádějí na území smluvních států návštěvy míst, kde se nacházejí osoby omezené na svobodě, aby předešly či zabránily tomu, že s nimi bude špatně zacházeno. Opční protokol rovněž předpokládá existenci národního preventivního mechanismu, jehož funkci u nás plní veřejný ochránce práv. 3) K efektivnímu výkonu své funkce potřebují všechny tyto orgány, aby s nimi české úřady a zařízení spolupracovaly, což zahrnuje i povinnost poskytovat informace k výkonu mandátu nezbytné, včetně přístupu k informacím ze zdravotnické dokumentace. 4) Právě ze zdravotnické dokumentace se totiž lze dozvědět informace, o kterých jinde záznamy nejsou, o kterých osoba omezená na svobodě není informovaná nebo jim nerozumí, které mohou dosvědčovat její tvrzení o špatném zacházení nebo které mohou poukazovat na systémovou povahu špatné praxe v zařízení či v celém státu.

SPT dosud Českou republiku nenavštívil, CPT provedl již pět návštěv, a to v letech 1997, 2002, 2006 (dvě návštěvy) a 2008. 5) Ze začátku byla spolupráce českých orgánu se CPT hodnocena jako dobrá. V roce 2006 však začaly problémy, kdy v jednom zařízení byl členům delegace odepřen přístup do zdravotnické dokumentace klientů a do druhého zařízení nebyli puštěni vůbec, a proto musela být návštěva opakována v témže roce ještě jednou. Při návštěvě v letošním roce se problém s přístupem do zdravotnické dokumentace bohužel opakoval a Ministerstvo zdravotnictví při přípravě a v průběhu návštěvy k otázce střídavě zaujímalo různé pozice, včetně závěrečného politování a příslibu nápravy. 

Veřejný ochránce práv vykonává působnost v oblasti systémových návštěv detenčních míst na základě novely zákona o veřejném ochránci práv č. 381/2005 Sb. s účinností od 1. ledna 2006. Přístup do zdravotnické dokumentace má veřejný ochránce práv zajištěn v ustanovení § 67b odst. 10 písm. n) zákona o péči o zdraví lidu, kde je vyjmenován mezi subjekty, které mohou do zdravotnické dokumentace nahlížet i bez souhlasu pacienta v rozsahu nezbytně nutném pro splnění konkrétního úkolu v rozsahu své kompetence.

Napravit nebo posvětit?

V současné době řeší Ministerstvo zdravotnictví otázku přístupu kontrolních orgánů ke zdravotnické dokumentaci osob omezených na svobodě v souvislosti s přípravou návrhu zákona o zdravotních službách. Na příslib nápravy situace již zřejmě také pozapomnělo a ustanovení, které by umožňovalo CPT a SPT získávat informace ze zdravotnické dokumentace potřebné při výkonu jejich mandátu ze zákona se v návrhu vůbec neobjevilo a i v rámci meziresortního připomínkového řízení se ministerstvo postavilo k připomínce ministryně pro lidská práva odmítavě.

Místo nápravy se tak ministerstvo zřejmě snaží pouze posvětit obstrukce zařízení, která při návštěvách nespolupracovala, ale problém se do budoucnosti neřeší. Aby toho nebylo málo, návrh zákona o zdravotních službách už na rozdíl od platné úpravy neobsahuje ustanovení opravňující veřejného ochránce práv k nahlížení do zdravotnické dokumentace při provádění systémových návštěv detenčních míst. Ministerstvo argumentuje tím, že jestliže je získávání informací ze zdravotnické dokumentace ve prospěch pacienta, není důvodu, aby k němu mělo docházet bez souhlasu pacienta.

Proč je oprávnění nahlížet do zdravotnické dokumentace důležité pro pacienty

Kromě toho, že oním důvodem jsou právě výše uvedené mezinárodní úmluvy, můžeme nezbytnost oprávnění odůvodnit i tím, že nahlížení do zdravotnické dokumentace nemusí být přímo ve prospěch pacienta, ale i za účelem zlepšení podmínek v daném zařízení či více zařízeních. CPT (a stejnou praxi lze očekávat i od SPT) navíc žádné osobní údaje ve svých zprávách nepublikuje a publikace zpráv se děje vždy se souhlasem (na žádost) příslušné vlády. Důležitým argumentem pro to, aby se kontrolní orgány mohly seznamovat s informacemi ze zdravotnické dokumentace ze zákona i bez souhlasu pacienta, je ale i skutečnost, že pacient nemusí dát souhlas s nahlížením pouze z obavy před potrestáním. Takový přístup totiž běžně funguje přinejmenším v některých psychiatrických léčebnách.

Pacient, který například podá odvolání proti rozhodnutí o zákonnosti nedobrovolné hospitalizace, může počítat se zákazem vycházek a s hodnocením, že nemá motivaci se léčit, což může prodlužovat jeho pobyt v zařízení. Podobný trest může stihnout i pacienta, který bude souhlasit, aby kontrolní orgán nahlédl do jeho zdravotnické dokumentace, a to je pádný důvod, proč by se v situacích omezení svobody neměla uplatňovat jinak pochopitelná filozofie Ministerstva zdravotnictví.

Z hlediska právní teorie není nevyřešení situace v návrhu zákona o zdravotních službách až taková tragédie, neboť povinnost poskytovat potřebné informace vyplývá přímo z mezinárodních úmluv, v praxi to ale bohužel činit potíže bude a Česká republika se tak definitivně zařadí mezi země, které jsou z hlediska spolupráce problémové.

Autorka působí v Centru advokacie duševně postižených a Lize lidských práv.

Poznámky:

1) Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 9/1996 Sb. ze dne 26. listopadu 1987o sjednání Evropské úmluvy o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání,
sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 78/2006 Sb. m.s. o sjednání Opčního protokolu k Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.

2) Informace o CPT jsou dostupné zde  a informace o SPT jsou dostupné tady.

3) Srov. čl. 17 a násl. Opčního protokolu k Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a ustanovení § 1 odst. 3 a 4 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů.

4) Srov. čl. 8 odst. 2 Evropské úmluvy o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.

5) Zprávy o návštěvách CPT v České republice (kromě zprávy z návštěvy v roce 2008) jsou publikovány na webu.