Bulletin pro právo ve veřejném zájmu ONLINE


Motto: Tua res agitur, paries cum proximus ardet. (O tebe jde, hoří-li sousedův dům.)

Najít na stránce:








Za podporu děkujeme společnosti
C. H. Beck

Via Iuris vydává:

Diskriminace

Evropě to osladíme aneb už žádné nové antidiskriminační směrnice, prosím

Mgr. Jana Koláčková

Článek Pavly Špondrové z července tohoto roku avizoval, že v Bruselu vzniká nová, tzv. horizontální antidiskriminační směrnice. Uvádí se tam mimo jiné, že jde o projekt poměrně ambiciózní a že se neočekává, že by jeho schválení probíhalo zcela hladce. Následující článek čtenáři osvětlí, že zřejmě právě Česká republika bude státem, jež schvalování nové směrnice Evropě „pěkně osladí“.  

Tzv. „horizontální antidiskriminační směrnice“

Návrh směrnice Rady, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich náboženství nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci, má doplnit stávající legislativní rámec ochrany před diskriminací tvořený zejména těmito třemi směrnicemi:
- směrnice 2000/43/ES, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu a etnický původ
- směrnice 2000/78/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání
- směrnice 2004/113/ES, kterou se zavádí zásada rovného zacházení mezi muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.

První z uvedených směrnic (2000/43/ES) se vztahuje pouze na diskriminační znak rasy, a je zaměřena jak na oblast zaměstnání, tak mimo ni, tj. na sociální zabezpečení, zdravotnictví, vzdělání a přístup ke zboží a službám. Druhá pokrývá další diskriminační důvody dle článku 13 Smlouvy ES (sexuální orientace, věk, náboženství a zdravotní postižení), uplatní se však pouze v oblasti zaměstnanosti (2000/78/ES). Třetí (2004/113/ES) je pak zaměřena mimo oblast zaměstnání, týká se nicméně pouze oblasti poskytování zboží a služeb a jako diskriminačního znaku pohlaví.V oblasti zaměstnání a sociálního zabezpečení je rovné zacházení s ženami a muži upraveno již desítky let řadou dalších směrnic. Zbylé čtyři diskriminační důvody, tedy sexuální orientace, věk, náboženství a zdravotní postižení, jsou tak chráněny na celoevropské úrovni pouze v oblasti zaměstnání.

Na evropské úrovni probíhala v průběhu roku 2007 (Evropský rok rovných příležitostí) nad návrhem řada konzultací. Od července do října 2007 probíhala online konzultace se širokou veřejností, prostřednictvím průzkumu Evropského podnikatelského konzultačního panelu byl do debaty zapojen podnikatelský sektor a probíhala také řada písemných konzultací a setkání se sociálními partnery a nevládními organizacemi.  Většina veřejnosti včetně nevládních organizací novou iniciativu podpořila. Proti nové legislativě byli z obavy před nárůstem administrativy, byrokracie a nákladů především podnikatelé v roli zástupců zaměstnavatelů. Pro se naopak vyslovily odbory, s tím, že i diskriminace mimo oblast pracovního trhu může u jejich členů ovlivnit schopnost získat práci (problém dostupnosti dopravy pro zdravotně postižené, problémy při hledání bydlení v blízkosti pracoviště apod.). Návrh směrnice byl opakovaně projednáván na pracovní skupině Rady pro sociální otázky (Working party for social questions) a dne 2. října 2008 ho projednali také ministři práce a sociálních věcí na zasedání Rady pro zaměstnanost, sociální věci, zdraví a ochranu spotřebitelů (EPSCO). 1) Po vstupním projednání návrhu na ministerské úrovni byl návrh vrácen zpět na expertní úroveň pracovní skupiny.

Poprask na domácí scéně

Návrh nové antidiskriminační směrnice se v České republice objevil v období, kdy má Poslanecká sněmovna definitivně rozhodnout o osudu antidiskriminačního zákona (vládním návrhu zákona o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací, sněmovní tisk č. 253), 6) tj. kdy má zvrátit či potvrdit veto prezidenta ze dne 16. května 2008.  Je třeba uvést, že pokud by došlo k přijetí antidiskriminačního zákona, splňovala by Česká republika zhruba 90% všech požadavků, které nová horizontální směrnice zavádí. Bohužel právě ono načasování způsobilo, že diskuse nad návrhem nové směrnice se na domácí úrovni nevede v rovině věcné, ale že následuje osud návrhu antidiskriminačního zákona, který se stal otázkou navýsost politickou. 2)

Návrh směrnice spadal od počátku, v souladu s kompetenčním zákonem, do gesce ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny. Ta vytvořila návrh rámcové pozice České republiky, 3) jež zavazovala všechny vyjednavače k tomu, aby přijetí nové horizontální směrnice podporovali s tím, že: „ČR vítá návrh směrnice poskytující ochranu před diskriminací na základě věku, zdravotního postižení, sexuální orientace, náboženství nebo víry mimo oblast zaměstnání. Česká republika má ke směrnici příznivý postoj a pro zajištění její správné a bezproblémové implementace do právních řádů členských států má velký zájem na vyjasnění případných nejasných otázek ohledně textu směrnice a jeho interpretace“. 4)

Znění rámcové pozice se stalo předmětem závažných rozporů mezi členy resortní koordinační skupiny, když zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí nepovažovali přijetí nové směrnice na nezbytný legislativní krok. Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí zároveň projevil zájem o získání gesce k dané směrnici. V rámci konstruktivní snahy o přijetí antidiskriminačního zákona k uzavření politické dohody o převedení gesce mezi oběma ministry došlo. Rozpory ohledně znění rámcové směrnice však přetrvávaly, a tak její definitivní podobu schválil až Výbor pro Evropskou unii na svém zasedání na vládní úrovni dne 22. září 2008. 5)

Schválená rámcová pozice zavazuje všechny osoby, které zastupují Českou republiku při vyjednávání o nové antidiskriminační směrnici k rezervovanému přístupu: „ČR nepovažuje návrh směrnice poskytující ochranu před diskriminací na základě věku, zdravotního postižení, sexuální orientace, náboženství nebo víry mimo oblast zaměstnání za nezbytný legislativní krok. Ochrana před diskriminací je zaručena na vysoké úrovni již v současné době, a to jak na vnitrostátní tak mezinárodní úrovni. Ochrana před diskriminací by měla být úkolem národních vlád členských států v souladu s jejich národními tradicemi a společenským konsensem.“

Papír snese všechno…

Bohužel dle názoru autorky dochází v pozici příliš často k účelové argumentaci a použití polopravd, za což může zřejmě právě výše zmíněná politizace dané otázky. Jedním z argumentů použitých v pozici je údajná velká problematičnost „principu obráceného důkazního břemene“, obsaženého v čl. 8 návrhu směrnice, přičemž je zcela opomíjen fakt, že tento princip již je v českém právním řádu již obsažen (§133a o.s.ř.) a že také existuje nález Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 37/04 ze dne 26. dubna 2006, podle něhož je možné citované ustanovení interpretovat ústavně konformním způsobem, a není ho proto třeba rušit. 

Autoři pozice mají dále za to, že návrh směrnice upřednostňuje hodnotu nediskriminace před hodnotami smluvní svobody, a tento závěr dokumentuje např. „legitimní“ možností soukromého penzionu ubytovávat pouze heterosexuály či homosexuály. Je nutné zdůraznit, že takové praktiky v ČR nejsou přípustné ani za současné právní úpravy. Zákaz diskriminace obecně zakotvuje čl. 3 Listiny základních práv a svobod, na nastíněný případ dále dopadá ustanovení § 6 zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, který toto jednání výslovně zakazuje. 6) Za další účelovou argumentaci lze považovat tvrzení použité v pozici, podle kterého může mít směrnice závažné negativní dopady na autonomii církví. Její autoři zřejmě zcela přehlédli čl. 3 odst. 4 směrnice, který dopady do oblasti církví a náboženských skupin vylučuje.

Aby toho nebylo málo, je v pozici účelově operováno s dopadem směrnice na státní rozpočet „v souvislosti se zřízením instituce pro rovné zacházení nebo rozšířením činnosti některé z existujících institucí“, a to i přes to, že ke zřízení nové instituce, resp. rozšíření pravomoci některé ze stávajících institucí bude nutné přistoupit již vzhledem k současným platným směrnicím Rady 2000/43/ES, 2000/78/ES a 2004/113/ES. 7) Obdobných „nepřesností“ je v textu více, jeho čtení proto zavání ponejvíce dogmatismem liberálních konzervativců.

Závěrem

Boj proti diskriminaci je důležitou a trvalou součástí evropské politiky. V průběhu jednání pracovní skupiny i na zasedání Rady EPSCO dne 2. října 2008 vyjádřilo 24 z 27 členských států předloženému návrhu podporu s tím, že ho budou na národní úrovni podrobněji studovat a komentovat tak, aby se především odstranily některé nejednoznačnosti, které by mohly být příčinou právní nejistoty. Některé členské státy dokonce prohlásily, že by uvítaly, kdyby návrh směrnice byl odvážnější a rozsáhlejší. Skeptický postoj vyjádřila výslovně jen Česká republika a Německo, částečně i Lucembursko.

Česko zůstává jedinou zemí, která nemá dostatečně implementovány antidiskriminační směrnice, přičemž v prosinci tohoto roku je očekáváno vydání odsuzujícího rozsudku Evropského soudního dvora proti České republice v jednom z pěti řízení o porušení smlouvy v oblasti diskriminace. 8) Zůstává otázkou, do jaké míry je tento postoj udržitelný a zda již není načase pózu odhodit a začít otevřeně a věcně diskutovat. Budoucí předsednické zemi by to jistě slušelo. 

Autorka je náměstkyní ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny.
Článek vyjadřuje pouze její soukromé názory.


Poznámky:

1) Za Komisi se jednání účastnil a návrh směrnice představoval komisař Špidla. Tiskovou zprávu popisující výsledky jednání naleznete zde.  

2) To zda Poslanecká sněmovna návrh nakonec schválí či nikoli, a kdy k tomu dojde, zůstává nadále velkou neznámou. Výsledky krajských a senátních voleb a jejich dopad na politickou scénu neskýtají přílišnou naději na brzké prosazení návrhu.

3) Rámcová pozice je materiál, který je projednáván resortní koordinační skupinou (RKS) a je schvalován Výborem pro Evropskou unii (V-EU). Pozice vymezuje mandát, v rámci něhož mohou vyjednavači v Bruselu jednat. „Bezproblémové“ pozice schvaluje V-EU na pracovní (náměstkovské) úrovni. Pokud při tvorbě pozice v rámci RKS vzniknou rozpory, které se nepodaří odstranit ani za facilitátorské pomoci pracovního V-EU, rozhodne o definitivním znění pozice V-EU na vládní úrovni. Viz Jednací řády Výboru pro Evropskou unii dostupné zde.

4) Citace z původní rámcové pozice, kterou má autorka k dispozici.

5) Usnesení výboru je dostupné zde.

6) Soukromá osoba pak má možnost se proti diskriminačnímu jednání bránit v souladu s ust. § 11 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., Občanského zákoníku. V tomto ohledu existuje i judikát Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2003, sp.zn. 1 Co 62/2003, který postižené osobě přiznává též právo na pekuniární kompenzaci.

7) Viz navrhované podřazení dané oblasti do pravomoci veřejného ochránce práv.


| nahoru |
Autor/zdroj:Mgr. Jana Koláčková
Poslední aktualizace: 29. 10. 2008