• Titulní strana
• Dostupnost právní pomoci
• Zpráva z práva
• Nelidské/ponižující zacházení
• Spravedlivý proces
• Politická práva
• Ochrana životního prostředí
• Soukromý/rodinný život
• Diskriminace
• Vzdělávání
• Práva spotřebitelů/pacientů
• Odpovědnost nadnárodních korporací

Via Iuris vydává:

Cesta k Lucemburskému soudu

V polovině září se uskutečnila první oficiální návštěva studentů práv z České republiky u Evropského soudního dvora (ESD) v Lucemburku. Skoro třicetičlenné výpravě z Masarykovy university v Brně tak ESD umožnil nahlédnout pod svou pokličku a studenti mohli získat konkrétní představu o jedné z institucí Evropských společenství, s níž se ve výuce setkávají a jejíž práce ovlivňuje předmět jejich studia. V následujících odstavcích se lze dozvědět něco o dni hostů v budově ESD a o činnosti samotného soudu.

Dva soudy v jednom

Pod označením Evropský soudní dvůr se skrývají dvě instituce, které sice prakticky tvoří jeden celek se společným sídlem, ale ve skutečnosti jsou samostatné. Jedná se o Soudní dvůr a Soud prvního stupně (SPS). Existence obou je zakotvena ve Smlouvě o založení Evropského společenství (SES), a sice v čl. 220 a následujících. Jejich společným úkolem je zajišťovat dodržování práva při výkladu a provádění SES. Z této formulace vyplývá jejich působnost k plnění tohoto úkolu ve vztahu k celému právu Evropských společenství (ES), nejen právu primárnímu, jehož pilířem SES je. Takže jde i o výklad právních předpisů přijatých orgány Společenství. Tato činnost má velký dopad na aplikaci práva ve všech zemí ES, což činí z ESD instituci s obrovským významem i vlivem.

Soudní dvůr je zejména příslušný k rozhodování o žalobách na neplatnost nebo na nečinnost podaných členským státem nebo orgánem ES (od roku 2004 rozhoduje velkou část této agendy i Soud prvního stupně), o žalobách pro nesplnění smluvní povinnosti podaných proti členským státům, o řízeních o předběžné otázce (dotazu vnitrostátního soudu na výklad či platnost předpisů a aktů práva ES) nebo o opravných prostředcích proti rozhodnutím SPS.

Poté co byli studenti přivítáni českým soudcem ESD profesorem Malenovským, zúčastnili se jednání Soudního dvora. Jednalo se o případ, kdy byla podána žaloba proti členskému státu pro nesplnění povinnosti, jež mu byla uložena na základě práva ES. Jednání probíhalo před velkým senátem čítajícím 11 soudců. Účasten byl i generální advokát, což je osoba, jejímž úkolem je předkládat veřejně, nestranně a nezávisle odůvodněné návrhy rozhodnutí ve vymezených věcech. Tyto návrhy pak bývají vodítkem soudcům při jejich rozhodování, ovšem v žádném případě jimi soud není vázán; soud rozhoduje nezávisle. Soudnímu dvoru je takto nápomocno 8 generálních advokátů.

Uvedená žaloba byla podána proti Francii z důvodu vymezení odpovědnosti prodejce výrobku za škodu způsobenou jeho vadou. Formulace této odpovědnosti ve francouzském předpise není podle Komise v souladu se směrnicí. Z tohoto důvodu již mnoho let probíhá komunikace mezi Francií a Komisí, kdy si strany vyjasňují stanoviska k této věci, jelikož samotnému podání žaloby pro porušení povinnosti členským státem vždy předchází táhlá procedura administrativní povahy. Žaloba proti členskému státu, kdy by měl být stát pokutován, je až posledním krokem, ke kterému dochází velmi zřídka. V současnosti byla v několika věcech, ve kterých Komise shledává potencionální porušení smluvní povinnosti, zahájena tato procedura výměn stanovisek a vyjádření i s Českou republikou.

Nejvíce je potřeba překladatelů

Fungování a pravomoci Soudního dvora popisují četné publikace a internetové zdroje; díky návštěvě však mohli studenti získat mnoho informací, o kterých se píše méně nebo vůbec. Jedním z poznatků tak byla slova soudu, která se netýkala přímo projednávaného případu s Francií. V každém soudním řízení musí být rozhodnutí soudu vyhlášeno veřejně. Ve vnitrostátní úpravě je pravidlem, že je rozhodnutí vyhlášeno v jednání, jehož se účastní strany sporu. U Soudního dvora tomu je jinak. Strany, pokud se nespokojily jen s písemným řízení, se účastní jednání a přednášejí své řeči. Ale k samotnému vyhlášení rozsudku často nedochází okamžitě po přednesení řečí a poradě soudu. Vyhlášení může nastat hodnou dobu po proběhlé ústní části řízení. Pak k němu strany nejsou pozývány a může k němu dojít veřejně při jednání, jež je zahájeno jako součást řízení v úplně jiné věci.

Obdobně pokud je v řízení účasten generální advokát, který k věci zpracovává své stanovisko. Tato stanoviska musí být také vyhlášena na veřejném jednání soudu a stává se tak před zahájení ústního projednávání jiného případu. Takto je tedy zajištěna veřejnost vyhlašování stanovisek a rozhodnutí u ESD.

Nejpočetnější skupinou u soudu jsou překladatelé. Postranní stěny každé jednací síně tvoří průhledné zdi, za kterými sedí vždy dvojice překladatelů. Na jednání, v němž studenti tvořili veřejnost, bylo takových dvojic více než deset, zajištěno bylo i tlumočení do češtiny a slovenštiny. ESD má 20 jednacích jazyků. Soud a soudci komunikují francouzsky, ovšem stranami překládané písemnosti a jejich řeč v případné ústní části řízení může být v jejich vlastním jazyce. Nutnost překladu samozřejmě prodlužuje dobu trvání jednotlivých řízení u soudu.

S rozšířením Evropské unie se rozšířily i řady členů Soudního dvora. Dne 11. května 2004 složilo na slavnostním zasedání 10 zástupců nových členských zemí přísahu a byli pak spolu s osobami tvořícími jejich kabinety rychle zapojeni do soudní práce Soudního dvora. Jedním ze soudců se stal i Jiří Malenovský, do roku 2004 mj. soudce Ústavního soudu ČR. Soudcem Soudního dvora se může stát jen osoba poskytující veškeré záruky nezávislosti a splňující všechny požadavky nezbytné k výkonu nejvyšších soudních funkcí v členské zemi, jež ho vysílá. Soudci jsou jmenováni vzájemnou dohodou vlád zemí ES, a to na 6 let, s možností opětovného zastávání funkce. (Nutno ovšem podotknout, že na českého soudce vyšel při příchodu soudců z nových zemí ES los, díky němuž jeho funkční období trvá jen do podzimu 2006.)

U Soudu prvního stupně

I s druhým českým soudcem se studenti setkali v soudní síni, jež byla v návštěvní den vyhrazena jen pro ně. Odpoledne proběhlo představení Soudu prvního stupně a rozhovor s profesorkou Irenou Pelikánovou doprovázenou svým refendářem. 1) Soud prvního stupně (SPS) je samostatnou institucí v rámci orgánu Soudní dvůr. 2) Jeho existence je dnes zakotvena ve Smlouvě o založení Evropského společenství (na začátku devadesátých let fungoval ještě na základě rozhodnutí Rady) a vede vlastní soudní agendu. I jeho se dotklo rozšíření EU v květnu 2004 a počet jeho soudců se rozrostl také na 25. Soudci SPS jsou jmenováni obdobným způsobem jako jejich kolegové z vyšší instance.

Podle statistiky týkající se roku 2004 tvořila značnou část práce SPS soudní agenda veřejné služby, což je rozhodování sporů mezi Společenstvími a jejich zaměstnanci (27% všech podaných věcí). Tato agenda značně zatěžovala a zpomalovala činnost Soudu. Nicejská smlouva 3) umožnila vytvoření soudních komor v některých zvláštních oblastech a na základě rozhodnutí Rady z listopadu 2004 se tak k Soudu prvního stupně připojuje soudní komora nazývána Soud pro veřejnou službu EU. V týdnu, kdy studenti do Lucemburku zavítali, zrovna proběhla přísaha všech sedmi soudců této komory. Uvažuje se také o budoucím zřízení další specializované komory. Ta by měla projednávat soudní agendu v oblasti ochranných známek, která jen v roce 2004 činila 21% věcí zahájených u SPS a stále narůstá.

Další z reforem, jež instituci poznamenaly v roce 2004 a jejichž provádění umožnila Nicejská smlouva, se týkala vymezení soudní agendy. K 1. červenci 2004 rozhodnutím Rady, měnícím články Protokolu o statutu Soudního dvora, došlo k novému rozdělení přímých žalob mezi Soudní dvůr a Soud prvního stupně. Druhý uvedený je tak dnes příslušný rozhodovat o dalších typech žalob, které byly dříve vyhrazeny Soudnímu dvoru. Souhrnně jde o žaloby členských států proti aktům vydávaným ve vymezených oblastech Komisí, Radou či Evropskou centrální bankou. Co se týče délky řízení, jen poznámka. Ve výroční zprávě ESD je hodnoceno její zkrácení oproti předešlým letům. V roce 2004 klesla doba trvání všech druhů řízení pod dva roky.

Přístup jednotlivce k ESD

Nejen členské státy nebo orgány Společenství mohou učinit podání k Soudnímu dvoru. Ve vymezených případech se mohou u ESD domáhat spravedlnosti i jednotlivé osoby. Je tak v případech, kdy soud působí jako orgán přezkumu legality aktů přijatých orgány ES nebo když má konstatovat, že dochází k porušování práva ES ze strany orgánů ES jejich nečinností.

Každá fyzická nebo právnická osoba může podat žalobu proti rozhodnutím, která jsou jí určena. Tento nárok má i v případě, že jde o nařízení nebo rozhodnutí určené jiné osobě, pokud se jí bezprostředně a osobně dotýkají. Žalobu je nutné podat ve lhůtě dvou měsíců od vyhlášení, resp. oznámení aktu. Stejná lhůta, ovšem od uplynutí doby pro zodpovězení výzvy adresované orgánu ES, jehož povinností bylo vydat akt konkrétní osobě určený (jiný než doporučení nebo stanovisko), je stanovena pro možnost podání individuální stížnosti k ESD.

U ESD se lze domáhat také náhrady škody způsobené orgány Společenství nebo jeho zaměstnanci při výkonu jejich funkce. Co se týče případů, kdy je osoba poškozena obecnou normou práva ES (např. nařízením), jelikož tyto tvoří součást právního řádu členské země, je nutné se obrátit na vnitrostátní soudy.

Je nesporné, že komunikace institucí s obyvateli EU má svůj velký význam. Minimálně odstraňuje kafkovský dojem, kdy někde nahoře něco je, něco rozhoduje, ale co to vlastně je, jak s tím jednat…? A je zde mj. i přínos cesty pro vzdělávání účastnicích se, kdy tito snad získali bližší vztah ke studovanému. Nebo alespoň budou v budoucnu vědět, kdo to sedí v jednací síni, kam zavítali v souvislosti s řešeným právním případem.

Autor je lektorem Street Law a studentem PrF MU.

Poznámky:

1) Refendář je osoba, jež značně asistuje soudci v jeho práci. Každý soudce má zpravidla tři, přičemž jen jeden je ze země jeho původu.

2) Běžně je užíváno označení ESD, proto je v tomto článku toto použito a název Soudní dvůr používán jen v užším významu, kdy označuje jen jeden ze soudů.

3) Nicejská smlouva vstoupila v platnost 1. února 2003 a "novelizovala" Smlouvu o založení Evropského společenství.