• Titulní strana
• Dostupnost právní pomoci
• Zpráva z práva
• Nelidské/ponižující zacházení
• Spravedlivý proces
• Politická práva
• Ochrana životního prostředí
• Soukromý/rodinný život
• Diskriminace
• Vzdělávání
• Práva spotřebitelů/pacientů
• Odpovědnost nadnárodních korporací

Via Iuris vydává:

Domácí násilí: bude mít policie možnost vykázat násilníka ze společné domácnosti?

Dne 16. 2. 2005 prošel prvním čtením v poslanecké sněmovně návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím. Návrh zákona byl přikázán k projednání výborům. Zároveň byla lhůta k projednání ve výborech prodloužena o 20 dnů. O co jde? Řada zemí, nejen evropských (např. Rakousko, SRN, Itálie, Švédsko, Velká Británie, USA, Turecko, Jihoafrická republika), se už nechala inspirovat rakouskou právní úpravou, která umožňuje policistům přivolaným k případu domácího násilí omezit na nezbytně nutnou dobu (10 dní) práva násilné osoby v tom smyslu, že je jí zakázán vstup do společné domácnosti a bezprostředního okolí. Ohrožená osoba následně může podat návrh k soudu, který pak formou předběžného opatření tuto ochranu prodlouží.

V některých zemích (Slovensko, některé státy USA) je možná alespoň varianta soudního vykázání. Také 55 českých poslanců, v čele s Janem Kasalem, podepsaných pod návrhem zákona o ochraně před domácím násilím (sněmovní tisk č. 828), pochopilo potřebnost podobné právní úpravy v České republice. Nevládní organizace už léta upozorňují na naprosto nevyhovující situaci, kdy si oběti domácího násilí musí svou bezpečnost zajišťovat svépomocí na vlastní náklady, přičemž jsou většinou ve finanční tísni a ve zbídačeném psychickém stavu, často i ve špatné zdravotním stavu vyvolaném buď přímo útokem násilníka nebo vlivem dlouhodobého psychického stresu. Navíc ve většině případů se jedná o ženy s dětmi.

Za dnešní právní úpravy je pro oběť domácího násilí tak komplikované a psychicky vyčerpávající opustit násilníka (a tedy i společnou domácnost), že často raději volí soužití s ním, ačkoli to pro ni znamená ohrožení jejího zdraví i života, nemluvě o lidské důstojnosti. Řada pachatelů domácího násilí se navíc nesmíří s útěkem své oběti, snaží se ji vyhledávat a přesvědčit k návratu. Orgány činné v trestním řízení si dokážou poradit pouze s těmi nejtěžšími případy ublížení na zdraví či s vraždou. Neexistuje tak u nás zatím účinná ochrana oběti.

To by se ale mohlo změnit v relativně krátké době. Výše zmíněný návrh zákona, který se právě projednává v poslanecké sněmovně počítá s účinností od 1. 1. 2006. Pokud se tedy vše podaří, měla by situace už příští rok vypadat zcela jinak. Návrh počítá se změnou osmi zákonů. Ta hlavní se týká zákona o policii, která by měla mít pravomoc vykázat toho, kdo je podezřelý z nebezpečného útoku proti životu, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti, z domácnosti obývané společně s ohroženou osobou a bezprostředního okolí. Účelem je zabránit takovému útoku.

Vykázání bude možné nařídit v případě, že ze zjištěných skutečností takové nebezpečí vyplývá a to zejména s ohledem na předcházející útoky. Rozhodnutí o vykázání by se vydávalo ve správním řízení a bylo by ihned vykonatelné. Vykázat by bylo možné i osobu, která momentálně není v domácnosti přítomna.

Navrhovaná právní úprava podrobně stanoví způsob vykázání, největším problémem však pro zasahující policisty bude otázka, kdy tuto právní úpravu aplikovat. Je tedy jasné, že je k tomu potřeba intenzivní výcvik policistů, kteří s případy domácího násilí přicházejí do styku, aby byli schopni na místě incidentu rozeznat, kdo je agresorem a kdo obětí. Dále je samozřejmě nutná policejní evidence případů domácího násilí, která následně poslouží jako zdroj informací o předcházejících útocích.

Další podstatnou část návrhu pak představuje změna občanského soudního řádu, který by měl nadále upravovat zvláštní druh předběžného opatření, jímž by bylo možno soudně tuto ochranu prodloužit (případně nařídit, oběť se totiž může na soud obrátit i bez předchozího policejního zásahu) a to i opakovaně, maximálně však může takové předběžné opatření trvat jeden rok.

Další změny se pak týkají občanského zákoníku (např. vypořádání společného jmění manželů, při kterém by soud bral ohled na domácí násilí), přestupkového zákona (v případech domácího násilí by se nadále přestupky proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) projednávaly z úřední povinnosti, nikoli na návrh poškozeného), trestního zákona (nerespektováním policejního vykázání by se násilník mohl dopustit trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí), trestního řádu (z § 163, který upravuje trestní stíhání se souhlasem poškozeného, by byly vypuštěny násilné trestné činy, u kterých by se tedy souhlas nadále nevyžadoval), a zejména zákona o sociálním zabezpečení a zákona č. 114/1988, podle kterého by kraj v samostatné působnosti zřizoval intervenční centra. Tato by zajišťovala obětem domácího násilí psychologickou, sociální a právní pomoc.

Projednávání zákona se jistě neobejde bez ostrých názorových střetů, jedná se však o téma, procházející napříč politickými stranami a tak se snad podaří nakonec najít návrhu dostatečnou podporu. Znění projednávaného návrhu můžete najít ZDE.

Autorka působí v Lize lidských práv.